Markétky webík

Vychovávat dítě znamená vychovávat sebe. (anglické přísloví)
 

Prosinec 2008 - 14 měsíců

Vánoce jsou tady...
Tak je tu prosinec, byl to celkem nabitý měsíc.
1. prosince naši koupili nový počítač, takže už jsme zase "onlájn" a dopisování webu už snad nebude s takovým zpožděním.
4. prosince jsme se cestou z mateřského centra byly s maminkou podívat na rozsvícení vánočního stromečku na našem náměstí, moc se mi tam líbilo, ze všeho nejvíc nošení na ramenou, ani jsem nechtěla slézt :-). Poslechly jsme si koledy zpívané dětským sborem, odpočítaly vteřiny do rozsvícení a pak šly zase vymrzlé domů.
O den později se v našem mateřském centru konala Mikulášská. Za anděla byla převlečená moje teta Adrianka, hned jsem jí poznala a s nadšením volala "te-ta te-ta". Přede mnou se prostě nic neutají... u Mikuláče a čerta už jsem se raději tvářila jakože jim to věřím a poslušně jsem se na ně křenila (prý jsem byla jediná, co se smála :-) ). Za odměnu jsem dostala ovoce a pár drobností.Tetu jsme tu pak měli do neděle, takže jsem měla příležitost zdokonalit to své "te-ta", jde mi to prý už moc hezky. Slov tedy v prosinci umím zhruba deset, z těch aktuálních je to třeba ještě mé oblíbené nenene (nejčastějí používané po otázce "Půjdeš spinkat?")
13. prosince byla maminka s dědou Arnoštěm na vánočních trzích v Marienbergu. Já byla celý den u babičky Dáši - na dlouhou dobu naposledy, protože se ze mě stává neuvěřitelný "mamánek".
14. prosince jsme jely s mamkou po delší době na minisraz říjňátek - tentokráte do Prahy. Bylo nás sice málo (3 maminky s dětma a dva tatínci), ale i tak to byla paráda. Nejdříve jsme se vyblbli v Človíčkově , pak nás rodičové uspali v kočárkách a šli na nákupy do Ikey. Ve večerních hodinách jsme jeli znavení domů.
19. prosince byla v mateřském centru Vánoční besídka. Ozdobili jsme s maminkama stromeček, předali si drobné dárky, přinesli cukroví a moc se nám to všem líbilo.
A je tu ten slavný den - 24. prosinec. Ráno jsem se vzbudila, maminka mě navlékla do bílých šatiček, já jako obvykle vlítla do obýváku a tam na mě čekal nazdobený stromeček. Žádný oněmělý úžas se ale nekonal, hned jsem k němu přiběhla, se slovem "houpy" jsem cvrnkala do všech kouliček a pár jich sundala. Během dne jsme koukaly s mamkou na pohádky a vyžlížely tatínka, až přijde z práce. Pak jsme připravili společně nějaké chuťovky a pomalinku jsme se chystali na štědrovečerní večeři. K té jsme měli vepřové řízky, vinné klobásy a bramborový salát. K večeři jsme zasedli v osm večer, já dostala řízek se salátem, ale řeknu vám - jedla jsem i lepší jídla, jen jsem si zobla. Pak jsme šli vyhlížet Ježíška. Když jsme pár minut na to přišli zpět ke stromečku, čekala na nás pod ním spousta dárků. Mě ale zabavil hned první (plastový bryndáček s nádobíčkem), zbylé už jsem vnímala jen letmo. Poté jsme šli ještě ke stromečku k babičce, dědovi a stejdovi Martinovi, kde všechny nejvíc překvapil asi metrový plyšový medvěd. Po návratu domů jsme ještě dovybalili zbytek dárků a spát jsme šli všichni až v půl jedné ráno - můj dosavadní rekord. Ráno v děvět už jsem ale hulákala celá nedočkavá z postýlky, abych si mohla všechny ty dárky pořádně prohlédnout. Dostala jsem stabenice, panenky, mluvící knížky, leporelo, plyšáky, kreslící tabulku, vkládačku, batůžek, plno gumiček a sponeček, ...
Další den jsme šli k dědovi Arnoštovi na oběd, další den k babičce s dědou do Jiřetína. Tam jsme jeli pak ještě na noc před Silvestrem a hezky si to užili, jen to moje usínání jinde než v postýlce a kočárku kdyby prý bylo na méně jak dvě hodiny...
Na Silvestra jsme nic extra neplánovali, byli jsme doma a cpali se dobrotama, i já měla povolené nějaké lepší mňamky, že jsem se toho tak přeplácala, až jsem v deset večer blinkala a šla spinkat. O půlnoci jsem se vzbudila jen na pár vteřin, maminka mi ukázala z okna ohňostroje, ale já chtěla zase spát, tak snad příští rok vydržím...

Ač jsem celkem vysmáté batolátko, jsou věci které mě zaručeně rozbrečí, nebo spíš rozeřvou - šlehač, domácí pekárna, fén, maminky odchod (ten nemá v řevu konkurenci),... Strach z pračky mě už přešel a naopak mamince s praním ráda pomáhám (otevřu pračku, dám tam tričko, zavřu a prohlásím "tak"). Ještě radši ale pak sundavám mokré prádlo se sušáku, bohužel tam už se mnou maminka radost nesdílí :-D. Pokud někde v okolí vrtá vrtačka, tak vrčím také, někdy se přimáčknu k mamince, ale nebrečím, už jsem na ní z paneláku zvyklá prakticky od narození, klidně u ní i usnu. Největší srandu mám z vysavače, za ním s výskáním a obrovským nadšením běhám sem a tam (zdrhám jen když vidím, že maminka na vysavač nenápadně montuje odsávačku :-) ).
Se spaním je pořád trochu boj, usínám i kolem desáté a vstávám většinou před osmou, mezitím se několikrát vzbudím na dudlík, čaj nebo mlíčko. Často se také stane, že usnu až u našich v posteli, ale prý ať si nezvykám. Přes den však stále dám 2-3 hodiny po obědě. S jídlem také žádné výrazné změny, někdy sním hodně, jindy nic, záleží na tom, co mám zrovna na práci :-). Největší úspěch ale slaví maková Telka :-D. Obědvám většinou to co naši, jen se museli trochu skrotit s kořením.
Naši se mě pokouší naučit na tu srandovní věc, které říkají nočník. Jeden pokrok by byl - když mi řeknou "sedni si na nočníček a udělej ´číž´", tak si sednu, řeknu ´číž´ a zase odcházím :-D.
Nožičky mi zase o kousek povyrostly, nyní mám velikost 21. Několik dní jsme sháněli po celém Mostě i přes internet botky, nakonec tatínek vybral moc hezké sněhulky a maminka růžové huculky, abych měla něco i na parádu. Sněhulky mám ale radši, několikrát za den je chodím na chodbu kontrolovat a chci v nich chodit i doma.

A na závěr samozřejmě fotky:


Videa dodáme.

27.01.2009 15:59:46 |
Autor: maminka
| stálý odkaz
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se